Doba koronavirová, z rodiče učitelem na plný úvazek.

Jednou z oblastí našeho života, která je dnes koronavirovými opatřeními velmi citelně zasažena, je vzdělání našich dětí. Také si kladete otázku, zda bylo skutečně nutné uzavřít všechny školy a přehodit zodpovědnost za výuku na rodiče? Nešlo to řešit jinou formou? Alespoň u základních škol? Přitom velké obchodní řetězce, kde do sebe v den prodejní akce vzájemně naráží stovky koupěchtivých spoluobčanů plnými vozíky, zůstaly otevřeny.

Kde ovšem vidím základní selhání Ministerstva školství, tak v tom, že se nevyužila letní doba, kdy byl čas na přípravu zvládnutí druhé vlnu. A to přípravu jak personální, tak technickou. Nyní jsou učitelé opět vrženi do vody a je na nich, jak v tom dokáží plavat. Vlastně ne. Mnohem větší podíl je nyní na rodičích. Ministerstvo školství zaspalo i v tak základní otázce, jakou formou má výuka probíhat. Takže jeden učitel používá komunikační program Skype, druhý Microsoft Teams, třetí se shlédnul v Google Classroom a čtvrtý jen rozesílá testy přes e-mail. Celkem pravidelně se nyní řeší na sociálních sítích i v Prostějově. Rodiče se musí naučit komunikovat přes všechny tyhle programy a mít je nainstalované, aby se jejich děti mohly účastnit výuky. Pro každé dítě musí sehnat samostatný počítač. To jsou skuteční hrdinové dnešní doby. Ještě jedna věc mě pobavila, kdyby nebyla tak smutná. Na sociálních sítích vznikají skupinky rodičů, kteří si vyměňují zkušenosti s plněním úkolů z matematiky, z chemie a dalších předmětů, které již dávno zapomněli. Občas tam také poradím.    

Problémem je i to, že učební osnovy jsou primárně určeny pro prezenční výuku včetně zkoušení nabytých znalostí. Můžeme v této době vůbec hodnotit úroveň dosaženého vzdělání? Na základě čeho, se bude dělat pololetní klasifikace? Nebude to nakonec třeba více o tom, jaké má kdo doma počítačové vybavení? Zda vůbec je třeba matka samoživitelka schopna zajistit dva počítače pro své dvě děti, aby mohly absolvovat online výuku? Má chodit raději do práce, aby je uživila, nebo s nimi zůstat doma a učit je? I při běžném prezenčním vzdělávání se žáci a studenti často snaží z výuky ulít, při online výuce je jejich kontrola ze strany kantora minimální, a i toto je na rodičích. Slyšel jsem i o případech, kdy dítě dostalo pětku za to, že kvůli spadnutí wifi neodeslalo test.

Co taková inkluze, které jsem se již v radničních listech věnoval? Ta je náročná pro učitele, žáky a jejich spolužáky při běžné výuce. Při online výuce je v podstatě neřešitelná. V této souvislosti poznámka, že speciální školy měly povolenou prezenční výuku až do začátku listopadu, ale nyní jsou i ony zavřené.

S odstupem času budeme také řešit zdravotní problémy, protože dětem odpadl pohyb, který je v posledních letech už tak na tragicky nízké úrovni. Teď odpadla i chůze při cestě do a ze školy, tělocvik, či mimoškolní sportovní aktivity. To bude mít za následek problémy pohybového ústrojí, nadváhu, snížení přirozené imunity a psychické dopady.

Jak dál? Na každé negativní zkušenosti je potřeba vidět i pozitivní stránku. Mohla by to být příležitost zásadně zmodernizovat celý vzdělávací systém. Už dvě desítky let jsme v jednadvacátém století, IT prostupuje našimi životy téměř na všech krocích, máme zde Průmysl 4.0, mluví se (bohužel jen mluví) o eGovermentu, objevují se aplikace chytrých domácností, samořiditelných aut, chytrých měst. Bohužel, ve školství, ač je technikou vybaveno poměrně slušně, se příliš do organizace výuky nezasáhlo. To je jasné selhání a jen doufám, že když už se v té řece brodíme podruhé, že z ní vylezme více poučeni a připraveni do budoucna. Nejde totiž jen o koronavirovou pandemii, ale může nastat chaos i z důvodu neutěšené celosvětové migrační krize, nebo mohou nastat problémy v hospodářské oblasti, která generuje prostředky pro provoz školství, případně může nastat rozsáhlá ekologická katastrofa Musíme tvořit krizové plány dříve, než je potřebujeme aplikovat. Sám učím jako externista na škole s kombinovanou formou výuky, takže vím, jak je to občas složité. Ale věřím, že vše zvládneme.

Jedna věc je na tomto pozitivní. Od dětí můžete nyní velmi často slyšet větu. „Já se chci vrátit zpět do školy!“¨