O rozpočtu města (11/2022)

Máme nové zastupitelstvo, a to je jako vždy ihned vrženo před své nejdůležitější jednání, které významně ovlivní nejen následující rok. A sice hlasování o rozpočtu města. Protože i tento proces je živý a navazuje na předchozí období, velké výkyvy se naštěstí nekonají. Důležitou částí jsou vždy stavební investice a opravy, na které je pro příští rok vyčleněna částka přes 180 milionů korun. Jsem rád, že prošly „nad čáru“ i dva projekty, na kterých jsme se jako SPD spolupodíleli, či je navrhli. Nejprve se pozastavím u plánu rekonstrukce školního hřiště při ZŠ Dr. Horáka, kde se v rozpočtu schvaluje půl milionu na projektovou dokumentaci a celá investice pak následně přijde asi na patnáct milionů. Mám k tomuto hřišti osobní vztah. Občas si sem, a nejenom já, chodím po ránu zaběhat. Je tu ovšem i druhá rovina. Dva roky likvidujeme dětem zdraví ve jménu covidové hysterie a nyní musíme na oplátku udělat vše pro to, abychom je dostali zpět na sportoviště. Teď nemyslím jen tu část z nich, která chodí do nějakého oddílu, ale především ty, kteří nejsou nikde organizovaní. S trochou nadsázky řeknu, že pro běhání není mimo kecek potřeba dalších nákladů. Proto mne třeba i velmi potěšil velký zájem zejména dětí o Běh republiky, kterého jsem se také aktivně zúčastnil, i když jinak městské běhy zrovna nevyhledávám. Byl to osvěžující závan normálního života. Abych nezapomněl, mohu slíbit, že se budu snažit, aby hřiště i po rekonstrukci bylo volně přístupné veřejnosti ve stejném rozsahu, jako je dnes. A jinak budu samozřejmě dál horovat pro ty takzvané „dopitovy průlezky“, jak to nazval jeden diskutér na facebooku. I v rámci participativního rozpočtu.

Druhý projekt má svoji historii. Před volbami jsme objížděli město, rozváželi letáky, a při té příležitosti nás pozval náš člen, Kamil Frei, abychom se podívali, jak to vypadá na ulici Vodní a vyvěsili si na jeho dům reklamní banner. Je pravda, že tato poměrně frekventovaná ulice s významnými zdravotnickými zařízeními si rekonstrukci opravdu zaslouží. Proto jsem rád, že se toho kolega zastupitel Martin ujal, a že se mu podařilo dostat opravu ul. Vodní v rozsahu pěti milionů do rozpočtu města. Obecně si myslím, že město jak do oprav komunikací, tak chodníků, investuje rozumně, i když je někdy tomu potřeba napomoci. Teď jako bych slyšel kritiku na některé nelogické uzavírky. Jo, je to někdy trochu složité na pochopení, taky si občas zanadávám, ale buďme rádi, že se něco děje.

Teď tu mám dva případy, které budí vášně a názory se liší. Protože nyní často dostávám otázku, co si myslím o kluzišti na náměstí, odpovím i zde. Berte to prosím jako osobní vyjádření. Nejprve začnu jedním nelichotivým číslem. Za posledních několik let vzrost počet psychicky nemocných o 20%! V diskuzích na facebooku to máte z první ruky. Nejvíce sebevražd bývá právě okolo Vánoc a po Novém roce. Média nás nyní pravidelně krmí negativními zprávami, bezvýznamný politik hlásá, že jsme ve válce. Na mnoho občanů dopadá energetická krize. Proto jsem skutečně rád, že alespoň ten měsíc před koncem roku se pokusíme z tohoto sevření vymanit a najít sváteční klid. Snad kluziště s Vánočními trhy dají zapomenout na strasti posledních dní. S tím co přijde po Novém roce, se popereme, až to tu bude. Abych nezapomněl, je tu opět ta přidaná hodnota sportujících dětí, kdy dopoledne chodí na kluziště školní třídy. No, a my ostatní si můžeme dát vánoční punč.

Poslední část tohoto příspěvku věnuji kauze, která se nám poslední dva roky stále vrací jako bumerang. A sice hospodaření Národního domu, podpoře ze strany města, a úvaze jak dál. Začnu trochu zeširoka. Pokud zavzpomínáte na starý Prostějov, tak měl tři významnější podniky. Grand, Avion a právě „Národ“. Grand je zavřený, Avion se změnil v hernu, a tak nám zůstává poslední z původních ozdob Prostějova. To, že restaurační zařízení poslední dva roky zrovna neprosperují, není žádným tajemstvím, a budoucnost také nedodává optimismu. Občas padne i na zastupitelstvu názor,

že by se restaurace s kavárnou v Národním domě měly pronajmout. Když pominu, že si nemyslím, že by se našel „rozumný“ zájemce, jsou tu dva aspekty, které hovoří proti. Nejprve spojení restaurace s divadlem. Opět zavzpomínám, měli jsme tři kina, máme jedno, to je vývoj, který se dá pochopit, ale divadlo k Prostějovu ovšem neodbytně patří. Kultura je to, co do našeho života přináší jiný pohled a co zde bylo v každé době. Vzájemná symbióza divadla a restaurace je nezbytná a město ji musí mít pod kontrolou. Druhým aspektem je, že se sem chodí učit budoucí servírky, číšníci a i kuchaři. Co vím, tak se jim věnují v nadstandardní míře a například zakládání stolů v prostředí této nádherné secesní budovy je něco, co má atmosféru, kterou si pak s sebou ponesou dál. Vidíte, zase jsem u té mládeže. Na rozdíl od naší vlády si skutečně myslím, že jsou naší budoucností.

Závěrem mi dovolte, abych vám jménem SPD v Prostějově a i jménem našich zastupitelů popřál klidné prožití Vánočních svátků, aby nám nový rok přinesl pozitivní změny, a třeba se potkáme na náměstí na tom punči.

Pavel Dopita předseda SPD v Prostějově