Proč chceme jít v Prostějově s odpady vlastní cestou? (03/2023)
Odpady hýbou společností, odpady jsou byznys a odpady nyní hýbou i krajem. Proč jsem tedy hlasoval společně se zastupitelským klubem SPD pro samostatnou cestu Prostějova? Jak jistě víte, v dohledné době začne platit postupný zákaz skládkování odpadů. Neříkám záměrně termín 2030, protože dnes žádné termíny nejsou jisté, stejně jako u elektromobility, ale ta situace jednu nastane. A i když nějaké omezené skládkování bude, cena u něj poroste z dosavadních 500,-Kč za tunu na 2000,-Kč za tunu. Teď tedy jak z toho ven. Ano, jednou z cest by mohla být Servisní společnost odpady Olomouckého kraje [SSOOK]. Ale…
Nejprve si řekněme, o co vlastně jde. Nic se nezmění na svozu komunálního odpadu ve městě. Ten zůstane tak jak je a bude končit ve vozech firmy FCC. Této části se žádná změna nedotkne. Důležité je pokračování. Vozy plné našich odpadků někam jedou. A to kam, si právě musíme říct na zastupitelstvu.
Když jsem již zmínil právě SSOOK, tak pokračujme zde. Než tam ale ty vozy budou moci vyrazit, musíme předem poslat asi 70 milionů korun, a tím se budeme podílet na výstavbě třídící linky v Olomouci ve Chválkovicích, s kapacitou 60 tisíc tun odpadu, která bude stát minimálně 300 milionů korun. Tím se staneme akcionáři v této společnosti, řízené v rámci municipality. Nevíme, kolik bude cena na bráně a kde ta brána bude, zda na hranici okresu, nebo až u linky. Nevíme, kolik bude město Prostějov platit této společnosti a kolik FCC, ale víme, že z toho nepůjde již ven. Představa, že když to „nebude fungovat“, tak svůj podíl prodáme je naivní. Kdo koupí něco nefunkčního? Je zajímavé, že zatím co v jiných případech obhájci tohoto projektu, městské firmy napadají, jak jsou nerentabilní, jak je tam přezaměstnanost, jak jsou špatně řízené, v tomto případě to prý bude tak křišťálové, že ani křišťál nemůže být křišťálovější. Já jsem opatrný. Ještě je potřeba doplnit, že co nezpracuje tato linka na tuhá alternativní paliva [TAP] o různé výhřevnosti, stejně musí někde zaskládkovat nebo spálit.
Pojďme dál. Jako další varianta se nabízí smlouva s firmou FCC, kde také máme 25% podíl, a která u Biskupic postaví vlastní dotřiďovací linku s výrobou TAPů. Ostatně obdobnou mají již v Brně. Pokračování je jako u SSOOK. Rozdíl je v tom, že nikam nebudeme posílat peníze předem, takže záleží jen na smlouvě, kdy můžeme od smluvního vztahu odstoupit, a vzít levnější variantu jinde. Vše prodražují kilometry a Biskupice jsou od centra Prostějova jen asi 8km, zatím co Chválkovice 21km vzdušnou čarou.
Teď varianta, která je nejzajímavější technologicky. Opět vyráží vozy s naším odpadem, ale tentokrát do Stichovic. To je od centra ani ne 5 kilometrů. Zde postaví firma PGP Terminal spalovnu na plazmatické zplynování, tedy přesněji na bázi plazmového gasifikačního konvertního procesu. Princip této „nové“ technologie spočívá v termickém vytřídění a rozkladu vstupních látek za vysokých teplot a následné opětovné slučování anorganických a organických prvků. Tím vzniknou dva finální výstupní produkty, což jsou syntézní plyn a tuhý vitrifikát. Jeden kolega zastupitel mi řekl, že právě to zkrácení procesu je ta správná cesta pro budoucnost. Nevím, ale ta možnost nám zůstane.
Další alternativy jsou kotelny v Přerově, kde Veolia rozšiřuje kapacitu a postaví multipalivový kotel a nevím tedy, zda Přerov v SSOOK zůstane. Pak staré dobré zařízení na energetické využívání odpadu (ZEVO) v Brně, které vlastní firma SAKO. Energie vyrobená z odpadu šetří neobnovitelné zdroje surovin, jako jsou uhlí či ropa. Zbytkový odpad po spalování (škvára) lze zde využít jako druhotné
suroviny, například ve stavebnictví. Jak vidíte, situace již nyní je pestrá jako život sám a to ještě v Olomouckém kraji počítá se svým podílem i společnost AVE CZ.
Dovolím si malou odbočku před pokračováním. Vysvětlím, co jsou to ty TAPy, které jsem několikrát zmínil. Nejprve ale důležitá informace, na třídících linkách již nepracují žádní třídiči jako kdysi. Odpad se rozemele a pak se postupně třídí řekněme strojově. Magnety separují kovy, různá síta a ventilátory další materiály. Tím odpad rozdělíme na ten, který lze recyklovat a na ten, který je nutné skládkovat nebo spálit s energetickou ztrátou. No, a někde mezi tím je materiál, který má určitou výhřevnost a z těch se vyrobí právě ty TAPy, tedy tuhá alternativní paliva. Představte si je jako brikety do kamen. Na tomto třeba založila vytápění v Přerově firma Veolia a já si umím představit, že v budoucnu, jak bude končit životnost kotelen u sídlišť v Prostějově, se některá postaví již na spalování TAPů a tím dojde k úspoře neobnovitelných zdrojů.
Dočetli jste až sem? To jsem rád. Již tedy jen stručně. Jak jsem jen zevrubně nastínil, je mnoho možností a mně se prostě nechce nasednout na jednu skluzavku, ze které není možné vystoupit, i kdyby nám bylo špatně, a kde nevíme, kam jede. Pokud SSOOK bude na bráně levnější, odvezeme odpady k ní. Myslím si, že když 70 milionů korun, které teď po nás chtějí, rozpočítáme po těch stovkách na tunu, protože rozdíl mezi akcionářem a tím „z venku“ nebude větší, vystačí nám to na roky. Spíše si ale myslím, jak píšu v úvodu, že to bude byznys budoucnosti, kdy možnost výběru nám peníze ušetří. Takže co? Hlasovali jsme zodpovědně, nebo ne?
Ještě závěrečná poznámka, že v tomto článku se nevěnuji nemalému objemu tříděného odpadu. Ovšem to by vydalo na celý další článek. Určitě se k němu ale v budoucnu vrátím. Do příštího čísla chytám rozsáhlejší o dalším směřování hospodaření s vodou v Prostějově, kdy se dnes nabízí do roku 2030 dvě alternativy. A zjistíte, že nic není tak jednoduché, jakby se podle hesel na sociálních sítích a v tisku mohlo zdát.
Ing. Pavel Dopita, LL.M., MBA předseda zastupitelského klubu SPD Prostějov