Parkovací dům, sportovní dotace, linka na TAPY a třeba i bazén. Co hýbe prostějovským zastupitelstvem. (RL11/23-celý článek)
Toto poslední vydání radničních listů před Vánočními svátky jsem chtěl spíše věnovat přání klidu a pohody. Ale když se toho tolik děje.
Pojďme se spolu nejprve podívat na parkovací domy. Problematiku vidím ve dvou aspektech, kdy ji rozděluji na samotné krátkodobé parkování, a pak rezidenční stání, které mnoha lidem nahradí vlastnictví garáže. U toho prvního jsem trochu skeptický. Jsme v Prostějově a mnoho řidičů zde bude jezdit třeba deset minut okolo centra a hledat parkování zdarma, než by zajelo ke hradbám a zaplatilo „dvacku“. Tak to prostě je.
Proto mi u parkovacího domu na Újezdě také trochu unikal smysl, když naproti je pro krátkodobé parkování pro nakupující parkoviště před Lídlem, a co jiného by sem koho vedlo? Ten na místě bývalé sodovkárny, který by měl sloužit nejen pro KASCo v době plesů, ale celoročně pro návštěvníky centra města, podle mne smysl má.
Ale zkusme se na vše podívat z druhé strany. Co když se zeleným šílencům z Green Dealu podaří nějakými nástroji postupně vytláčet spalovací motory a bude větší nárůst elektromobilů? Když pominu, že na to nemáme v republice dostatek elektřiny, pokud ano, chci opět vysavač s výkonem 1500 W, které EU zakázala, aby šetřila, podbízí se otázka, kde je budou lidi nabíjet? Kdo nebude mít vlastní garáž, a nemá to vypadat jako na jednom sídlišti v Norsku, kde z oken vedou k autům desítky „prodlužek“, je rezidenční stání v parkovacích domech řešením.
Dalším tématem, které hýbe nejen zastupitelstvem, jsou sportovní dotace. Má město podporovat sport, a jaký? Amatérský nebo profesionální? Na přetřes se dostala oprava střechy nad kurtem Tenisového klubu, kterou z větší části zaplatí NSA, ale určitý podíl zůstane na městu a kraji. Bez ní se u nás neuskuteční MS 14ti letých hráčů a ani některé další akce, které k nám nalákají hráče, jejich doprovod i fanoušky. Teď pomíjím, že je u nás nemáme kde ubytovat a oni pak jezdí do Olomouce. To vidím jako kaňku na těchto akcích. Vnímejme dotace do sportu i jako podporu pozitivních vzorů, které ovlivní naše děti, a motivují je ke sportu. Protože u nás není dotační titul pro podobné případy jako na kraji, musíme řešit individuální žádostí.
Teď odbočím. Byli jste někdy v poslední době v Harrachově? Viděli jste tamní můstky, které byli kdysi naší chloubou, a i díky nim jsme měli skokany jako Rašku, Ploce, Sakalu a další? Dnes nás poráží Kyrgyzstán a naši skokani se nedostávají ani do kvalifikace. Naopak se můžeme, i díky Prostějovu, chlubit tenisem. Nedávno jsme byli hrdí na výkony našich tenistů, zejména mladých tenistek na Wimbledonu. Pokud nebudeme sport podporovat, také se může stát, že třeba zrovna tenis se vezme za ruku se skoky na lyžích a opustí přední místa. Takže i když jsem z větší části pro podporu amatérského sportu, a to hlavně u dětí, chápu i tyto souvislosti. V ještě stále pocovidové době děti ty pozitivní vzory, které je přivedou ke sportu, prostě potřebují.
K dalšímu tématu jsem si myslel, že už se nebudu muset vracet, ale opak je podle sociálních sítí pravdou. Zkusím jen krátce. Linka na zpracování odpadů pro výrobu TAPů jitří emoce. Jako by to snad někdo režíroval. Fakt ne? Ale vážně. Celý technologický celek, včetně skladování naváženého a zpracovaného odpadu, bude umístěn v uzavřené hale s automatickými vraty. Část technologie, kde bude docházet k drcení odpadu, bude vybavena výkonným odsávacím zařízením s moderními prachovými filtry. V prostoru haly bude docházet k eliminaci pachů využitím mlžení s neutralizačním aditivem. Jedná se o instalaci mlžících jednotek s rotačním atomisérem, které vytváří vodní mlhu z mikrokapének o velikosti v řádu mikrometrů. Ty obsahují chemická aditiva, která přemění látky způsobují zápach na senzoricky neutrální. Zároveň na sebe váží prachové částice vznikající při provozu zařízení, které nezachytí filtrační jednotka. Vše bude posouzeno s ohledem na dopad na životní prostředí, takzvanou studií EIA. V podstatě je to v dohledné době nejvýhodnější technologie zpracování odpadů. Klasické třídící linky po vyjmutí PET lahví a hliníkových obalů ztratí svoji přidanou hodnotu, a budou se pro ně hledat nové cesty. My jednu cestu již navrženou máme, a myslím si, že dobrou. Mimochodem, stále máme jedny z nejlevnějších poplatků za svoz odpadu v kraji. Více se k tématu vrátím po Novém roce.
Dalším žhavým tématem je nový bazén, protože Lázně pomalu dosluhují. Ovšem jaký zvolit, 25 nebo 50 metrů? Každá varianta má něco do sebe. Já se přikláním k praxi, tedy u mne plavání pro veřejnost, včetně doplňkových služeb. Když dnes dojdu do Lázní, jsou pro plávaní odděleny gumovou hadicí dvě dráhy. Na zbytku jsou rodiny s dětmi, mládež, své problémy řeší senioři. Občas tedy i v těch vyhrazených drahách. Pak se nedá nice dělat, musí se proplavat a následně omluvit. Někdy kličkuji i v té části pro „čachtání“, když je plavců víc, třeba šest. Všímáte ten počet? Šest! Pro srovnání nabízím zkušenost z Olomouce, kde má bazén 50 metrů. Je tam úžasné plavání. I proto, že nás v něm bývá tak kolem patnácti. Děti jsou v malém bazénu vedle, senioři si povídají ve vířivce, někdo je v suché páře. Ale Olomouc má skoro sto tisíc obyvatel. Můžeme si to v Prostějově ekonomicky dovolit? Podle mne ne.
Sám v létě naplavu desítky, ale spíše stovky kilometrů na otevřené vodě, takže mne nikdo nemůže nařknout z toho, že bych se vyjadřoval jako neplavec. „Bůh ochraňuj Annínský rybník u Tovačova“. V té souvislosti mne překvapuje, že i tam bývá v létě volno, o Plumlovské přehradě raději ani nemluvím. Kde jsou všichni ti plavci, co se vyjadřují v diskuzích, jak by plavali? Proto se přikláním k variantě pětadvacetimetrového bazénu s osmi drahami a minimální hloubkou 160 cm, aby tam skutečně nebyl diskuzní kroužek, ale sloužil jen pro plavce. K tomu jedna mělčí patnáctka s teplejší vodou pro děti a seniory, kde se mohou učit plavat i ti nejmenší, dvě různé vířivky a třeba i ta suchá pára. Uznávám, že někdo může mít opačný názor, třeba dělený bazén s posuvnou stěnou, ale ten z mého hlediska nic neřeší, jen vše prodraží. Co mne spíše trápí, tak malý počet hodin pro veřejnost, ale to by velikost bazénu stejně neřešila.
Na závěr si Vám přece jen dovolím popřát pohodové a klidné Vánoce. Choďte do přírody, čerpejte energii. V televizi sledujte jen pohádky a mějte se prostě svátečně.