Závist, pád a bicykl. Co na to Dopita? RL 05/2025

Skončilo hlasování participativního rozpočtu a s trochou nadsázky se dá říct, že po započtení papírových hlasů nezůstal kámen na kameni. Po elektronické části vedlo veřejné ohniště o 50 hlasů před dětským hřištěm u občerstvení u Abrahámka a o parník před dalšími projekty. Pak se započetly papírové hlasy, a jak říkám, záporné hlasy závisti. Ty v minulém volebním období prosadili Piráti. Těch dostalo bohužel veřejné ohniště nejvíc a propadlo se na čtvrté místo. Bez nich by si udrželo s přehledem krásné druhé místo. V podstatě se asi nic neděje, protože na projekty jsou vyčleněné tři miliony korun a první tři nevyčerpají podle zadání ani milion. Takže věřím, že si společně ten špekáček na prvním veřejném ohništi v Prostějově opečeme. Jen mi dovolte malou úvahu. Co by se stalo, kdyby ve volbách do parlamentu nebo komunálu se mohly také přidělovat záporné hlasy? To by byla volební účast. Ne, bojovat za něco, ale proti něčemu. Rozbíjet a ničit. V každém případě, až se bude na zastupitelstvu rozhodovat o dalším ročníku, navrhnu opět zrušení těchto negativních hlasů závisti. Té je mezi lidmi i tak dost a není potřeba přilévat další olej do ohně.

Bohužel, mám tu další smutné téma. Rozhledna na Kosíři. Jak to bude dál? Trochu se smutnou retrospektivou ji stihl osud té z roku 1926. Byla také dřevěná a byla zbourána po 13 letech (1939). Tato půjde k zemi již po 12 letech (2013-2025). Pokud se tedy na to bourání seženou peníze. O dalším osudu místa rozhodnou okolní obce. Proč se tak stalo? Viděli jste ji někdy během těch 12 let natírat nějakou impregnací? Já ne, a to jsem tam každý týden. Podle prasklin v trámech se stavěla s čerstvého dřeva a postupně sesychala a v některých místech dokonce uhnila. To je ta často opakovaná udržitelnost nějakého projektu. Nestačí jen něco postavit, je nutné se i dál starat a mít na to vyhrazené prostředky. Doma, když stavíte králíkárnu, tak s tím počítáte. U velkého projektu se na to často zapomíná. Není totiž zdaleka jedinou dřevěnou rozhlednou, kterou jsem viděl v posledních letech již pro špatný technický stav zavřenou. Popravdě, kdyby ji natřeli vyjetým motorovým olejem (nadsázka), tak zelení sice dostanou osypky, ale stála by tu ještě hodně let.

Než vyšel tento článek, tak dle očekávání vedení Mikroregionu Kosířsko doporučilo zbourání rozhledny. Statici ji prohlásili za neprovozovatelnou a oprava v podstatě není možná.

Závěrem něco alespoň z části veselého. Věřím, že jsme se viděli na posledním Smržickém vandru, za nějž organizátorům moc děkuji, současně vás zvu na již 10. ročník Vrahovického bicyklu. Cykloturistické akce určené pro celou rodinu, která se koná 28. 6., před hostincem U lípy v Trpínkách. Není to závod, startuje se individuálně mezi 8 a 10 hodinou, jak se probudíte. Trasa není značená a jede se podle itineráře. Kratší vede již tradičně do Skalky a zpět a má asi 25 kilometrů. Ta delší, přes 60 kilometrů, vás zavede přes Ivaň, kde je kontrola na hřišti u Baďu, až na předměstí Olomouce a zpět. Vítány jsou i elektrokola a koloběžky. Tak se doufám uvidíme.

Doplním, že na poslední Smržický vandr dorazilo přes tisíc účastníků. Z toho větší část si to obešla po svých a zbytek to dal na kole.

Přeji hezký začátek léta a příště to bude i o vodních plochách vhodných ke koupání.