Ohlédnutí za volbami, odpady i cvičením – Co na to Dopita RL 10/25

Dovolte mi, abych se v úvodu ohlédnul za právě uplynulými parlamentními volbami. Budou mít určitě dopad i na život u nás v Prostějově. Setkaly se v nich dva pohledy na hospodaření a směrování státu. Jsem upřímně rád, že vyhrál realistický a zodpovědný směr, který zde bude víc pro naše občany. Trocha statistiky. Volební účast v Prostějově byla přes 65 % a volby zde vyhrálo s 37,04 % hnutí ANO. Druhé místo obsadila koalice SPOLU s 21,77 %. Třetí místo a poslední dvouciferný výsledek patří nám, v SPD. Nyní tato čísla trochu podrobněji. SPD získala v Prostějově 10,85% což bylo 2.393 platných hlasů. Znáte můj názor, že volební úspěch nedělají žádné vysněné tisíce hlasů, ale ty jednotlivé hlasy každého z vás, za které děkujeme. Možná občas čtete, že váš hlas nic nezmění. Nevěřte tomu. Tentokrát jsme jich posbírali opět dost na to, abychom patřili v rámci SPD mezi nejlepší města v republice. Snad brzy bude jmenována nová vláda, která najde shodu v důležitých otázkách, jako jsou ETS2, tedy emisní povolenky pro domácnosti, migrační pakt, zákaz spalovacích motorů a obecně další Green Dealové šílenosti. I když tu vyjedenou státí kasu jim nezávidím, věřím, že to zvládnou. Osobně Vám závěrem tohoto bloku moc děkuji za tu skoro tisícovku preferenčních hlasů.

Fotografie z oslav 28. října na náměstí T. G. M. , druhou jsem použil jako náhledový obrázek k tomuto článku. Považujeme totiž 28. říjen za jeden nejvýznačnějších dnů naší novodobé historie.

Ve druhém bloku se podívejme opět a zase na odpady. Sleduji aktivisty, jak opakovaně hlásají, že nechtějí v Prostějově zpracovávat odpady, že lepší řešení bude, když je vyvezeme někam k sousedům. V podstatě se jim řešení zvrhlo na tuto jedinou mantru. Když tedy pominu lži ohledně množství, kolik těch odpadů máme. To i od lidí, kteří by nějaké to tušení mít mohli. Ale zpět k meritu věci. V průměru produkujeme celkem něco přes kilogram komunálního odpadu na osobu na den. Hodně z toho lze sice roztřídit, ale na recyklaci to moc není. Spíše na spálení. I z kontejnerů na plast jde na recyklaci jen asi 30-40 %. Vím, že byly jinde pokusy třídit přímo na skládkách, ale ekonomicky to nebylo výhodné. Apropó, skládky. Pomalu nám staré docházejí a nové se budou otevírat zřejmě těžko. Všude budou podmíněné místními referendy a výsledky lze předjímat. To již před rokem 2030, kdy bude zákaz skládkování odpadu nad 6,5kJ/kg. Takže opět opakuji, musíme převzít odpovědnost za svoje odpady a ty lze pouze spálit, nebo roztřídit a spálit. Jiná cesta není. Nebo neprodukovat odpady, ale to je v naší konzumní společnosti nereálné. Ještě mne napadlo taková sci fi. Dojdete do restaurace, dáte si oběd a obsluha vám při placení donese pytlík s odpadem, který vznikl přípravou vašeho jídla. Sci-fi? Určitě?

Protože zde mám více prostoru, než v „radničkách“, pojďme se podívat na množství a strukturu odpadu v Olomouckém kraji. Jak stále opakuji, v kraji vyprodukujeme 330 tisíc tun komunálního odpadu. Z toho asi 170 tisíc tun končí na skládkách, dále je tu asi 60 tisíc tun papíru a lepenky, 40 tisíc tun plastů, kdy většina nejde recyklovat, 30 tisíc tun skla, 8 tisíce tun kovu a 6 tisíce tun textilu. K tomu asi 20 tisíc tun bioodpadu. Hrozná čísla, co?

Když jsme u toho, jaké jsou vlastně kapacity skládek? Do Němčic nad Hanou vozíme dlouhodobě ročně asi 25 tisíc tun ( z toho 20% nebezpečného odpadu), do Rapotína 80 tisíc tun a do Hradčan 60 tisíc tun. To vše končí zahrnuté v zemi jako časovaná bomba.

Opravdu si myslíte, že toto všechno zachrání jedna dotřiďovací linka na část směsného komunálního odpadu a část obsahu žlutých popelnic s kapacitou 60 tisíc tun? je potřeba hledat zodpovědné, rozsáhlé a přiznávám, že i drahé řešení. Ale nic jiného nám nezbývá.

I něco pro občany optimistického. Cena za odpady zůstává i na rok 2026 stejná a je do tisícovky za rok na hlavu. Zbytek doplácí město.

Na ukázku, jak vypadá taková skládka. není lepší ty odpady zpracovat?

Závěr by měl být optimistický. Na posledním zastupitelstvu padala nesmyslná kritika, jak občané nemají kde sportovat, jak je vše jen pro komerční sportovce. Není to pravda. Jakmile jsem se přihlásil do diskuze, tak se tento aktivista ohradil, že Dopitu se to netýká, že ten chodí do Sportcentra. A víte co? Má pravdu! Když pominu nadstandardní počet venkovních sportovišť, oproti jiným městům, kde vedeme zejména v kategorii workoutových hřišť, je široká možnost využívání i těch vnitřních. Samozřejmě ten nápad, že dojdu do školní tělocvičny, a hned mne tam pustí, jak se ten aktivista dožadoval, je scestná. Ale to asi napadne i vás. Takže jedno pravidlo. Chci chodit pravidelně, domluvím si dopředu školní tělocvičnu, pravidelný termín i platbu. Chci sportovat jednorázově, využiji například rezervační systém Sportcentra DDM jako Dopita. Tedy není to pravda, já i tam mám zarezervované termíny dlouhodobě. Jak totiž ukázala aktuální švýcarská studie na dlouhověkost, nejlepší po šedesátce je třikrát týdně silový trénink a dostatek omega-3 mastných kyselin. Tak cvičte a sledujte mne na sociálních sítích.